Zažíváme několik krizí současně: zdravotní, přírodní, klimatickou, hospodářskou – nebo prostě jen systémovou neudržitelnost?

Od roku 1950 se světová populace více než ztrojnásobila na téměř 8 miliard a hospodářská produkce vzrostla 12násobně. Tento obrovský růst byl umožněn závratným využíváním přírodních zdrojů, kterými jsou půda, voda, dřevo a další materiály, včetně nerostů a zdrojů energie. Toto velké zrychlení vyzdvihlo stovky milionů z chudoby, ale mělo negativní dopad na ekosystémy a způsobilo změnu klimatu. Celosvětově je závažnými změnami postiženo 75 % suchozemského a 40 % mořského prostředí. Pokračující spalování fosilních paliv, změny ve využívání půdy a odlesňování uvolňují skleníkové plyny do atmosféry, což vyvolává změnu klimatu.

V současné době globalizace, zejména prostřednictvím větší digitalizace, propojuje téměř každou část planety pomocí obchodních cest, čímž je zajišťována dodávka surovin, dílů nebo hotových výrobků pro globální spotřebitele na celosvětovém trhu. Poptávka po materiálních zdrojích se má podle prognóz do roku 2060 zdvojnásobit a přitom již nyní spotřebováváme zdroje, k jejichž získání by bylo zapotřebí tří našich planet. Kromě toho nejsme v současnosti schopni zabránit tomu, aby velké množství odpadů končilo v životním prostředí, a očekává se, že produkce odpadů se do roku 2050 zvýší o 70 %. Cíle v oblasti uhlíkové neutrality nebo zařízení informačních a komunikačních technologií mohou představovat další tlak na již tak zatížené dodávky nerostů a prvků vzácných zemin.

COVID-19: krátká přestávka pro globální trhy?

COVID-19 a opatření omezující volný pohyb osob do určité míry zasáhly systémy spotřeby a výroby. Některá odvětví, například cestovní ruch nebo cestování, byla zasažena přímo a postižena byla také řada dodavatelských řetězců. Uzavření výrobních závodů v Číně a jiných vývozních zemích během prvních měsíců platnosti opatření omezujících volný pohyb osob způsobilo zpoždění dodávek některých produktů, stejně jako nehoda kontejnerové lodi, která na několik dnů zablokovala Suezský průplav a způsobila nedostatky a zpoždění na evropských trzích. Krize COVID-19 nejenže zapříčinila narušení globálního dodavatelského řetězce, ale také snížila poptávku.

Pandemie odhalila, jak těsně je naše hospodářství a naše společnost propojeno a vzájemně provázáno. Krize, ať už zdravotní, nebo hospodářská, se může snadno rozšířit a její dopad může být pociťován po celém světě, nebudou-li hned na jejím počátku přijata koordinovaná a rozhodná opatření.

Koronavirová krize rovněž zvýšila celosvětovou poptávku a dala podnět k růstu trhu s osobními ochrannými prostředky, jako jsou ochranné roušky a rukavice. Obavy o zdraví z pochopitelných důvodů převážily nad obavami o životní prostředí v souvislosti s plasty na jedno použití. Zároveň hospodářské zpomalení omezilo výrobu plastových obalů v EU. Tyto změny mohou ovlivnit pokrok EU na cestě ke splnění cílů, které si stanovila před pandemií. Stručná zpráva EEA, která má vyjít tento měsíc, zkoumá dopady pandemie COVID-19 na jednorázové plasty v evropském životním prostředí.

Druhý rok pandemie COVID-19 představuje různé krize v závislosti na příslušné zemi. Země s vysokou mírou proočkovanosti začínají postupně rušit jednotlivá omezení a přibližují se pocitu normálního života. Členské státy EU s více než 70 podanými dávkami na 100 lidí se zaměřují na hospodářskou krizi a plány na oživení. Hospodářská aktivita a spotřeba opět zrychlují. Současně však i nadále zuří zdravotní krize v zemích s velmi omezeným přístupem k vakcínám, což zdůrazňuje globální nerovnosti v úzce propojeném světě.

Pandemie rovněž přiměla k zamyšlení se nad těmito nerovnostmi a k přijetí opatření proti těmto nerovnostem a vybízí země s vyššími příjmy nebo země méně zasažené pandemií, aby pomohly ostatním prostřednictvím zdravotnického materiálu, respirátorů a nyní vakcínami. Minulý měsíc se čelní představitelé EU zavázali, že věnují 100 milionů dávek vakcín proti koronaviru zemím, které je potřebují. Na to navázal závazek čelných představitelů skupiny G7 věnovat v roce 2021 jednu miliardu dávek zemím s nižšími příjmy. Bohužel tato čísla stále významně zaostávají za 10 miliardami dávek, které jsou podle WHO zapotřebí.

Nerovné rozdělení zdrojů, dopadů a přínosů

Zpráva Global Resources Outlook 2019 vypracovaná Mezinárodním panelem pro zdroje potvrzuje, že využívání přírodních zdrojů a související přínosy a environmentální dopady jsou mezi zeměmi a regiony rozděleny nerovnoměrně. Země s vysokými příjmy, včetně členských států EU, i nadále spotřebovávají významně více materiálů a způsobují významně větší environmentální škody než skupina zemí s nízkými příjmy.

Nový akční plán pro oběhové hospodářství z března 2020 je základním kamenem úsilí Evropské unie v oblasti využívání zdrojů. Plán obsahuje širokou škálu opatření zabývajících se produktovým designem, procesy oběhového hospodářství, udržitelnější spotřebou a předcházením vzniku odpadů. Vyžaduje a upřesňuje opatření v oblasti životního cyklu výrobků, včetně elektroniky a informačních a komunikačních technologií, baterií, obalů, plastů, textilních výrobků, stavebnictví a potravin, vody a živin. Proto je jednou z hlavních složek Zelené dohody pro Evropu (zastřešující reakce Evropské unie na environmentální, klimatické a sociálně ekonomické výzvy) a je velmi relevantní, pokud jde o směřování investic do hospodářského oživení po koronavirové krizi i do udržitelné transformace našeho hospodářského modelu.

Sociální rozměr a otázka správy věcí veřejných jsou klíčem k obnově k lepšímu

V EEA důkladně uzpůsobujeme svou práci, abychom mohli monitorovat životní prostředí a pokrok směrem k oběhovosti a určovat politické možnosti a modely oběhového hospodářství založené na životním cyklu výrobků. Budeme i nadále podporovat evropské politické představitele v otázkách týkajících se životního cyklu výrobků a budeme přispívat k celosvětovému hodnocení využívání zdrojů prostřednictvím International Resource Panel. Podaří se nám se začínajícím oživováním hospodářství dosáhnout obnovy k lepšímu?

Dosažení udržitelného využívání zdrojů v Evropě a po celém světě vyžaduje zásadní změny našich systémů výroby a spotřeby. Skutečnou výzvou zdaleka není jen zajištění větší efektivity našich výrobních procesů. Dosažení skutečné a trvalé udržitelnosti bude vyžadovat, abychom se zabývali i sociálními nerovnostmi. To vyvolává otázku ohledně správy věcí veřejných: jak zajistíme přístup ke zdrojům a čisté životní prostředí pro všechny? EEA bude i nadále vnášet sociální rozměr a otázku správy věcí veřejných do příslušných hodnocení a politických debat.