Zabijáčtí slimáci a jiní vetřelci - Biologická rozmanitost Evropy se vytrácí znepokojivou rychlostí

Zabijácký slimák je jen jedním z příkladů širší hrozby pro evropskou biologickou rozmanitost, kdy se vetřelci nebo nepůvodní druhy v důsledku lidské činnosti usídlí a šíří napříč kontinentem. Většina z nich přichází jako černí pasažéři a jsou nevědomky přepravováni po zeměkouli. Úmluva OSN o biologické rozmanitosti uvádí hrozbu invazivních cizokrajných druhů jako jednu z největších hrozeb pro biologickou rozmanitost po celém světě.

Cizokrajné druhy přicházejí na nová místa od té doby, co lidé cestují a obchodují. Větší objem obchodu, výzkumné cesty a kolonizace zahájily v 17. století skutečnou invazi, kdy se některé významné druhy, například potkani, poprvé rozšířily na lodích z Asie.

V Evropě bylo zaznamenáno přibližně 10 000 cizokrajných druhů. Některé z nich, jako například brambory a rajčata, byly zavedeny účelově a zůstávají dodnes hospodářsky významnými druhy. Jiné, zvané invazivní cizokrajné druhy způsobují závažné problémy, jako škůdci v zahrádkářství, zemědělství a lesnictví, kteří jsou nositeli chorob, nebo poškozují různé stavby, budovy, přehrady atd.

Invazivní cizokrajné druhy mění rovněž ekosystémy, v nichž žijí, a mají vliv na jiné druhy v těchto ekosystémech. Například nedávná studie o rdesnu, které bylo zavlečeno do Evropy v 19. století z východní Asie jako okrasná rostlina, prokázala, že rychle se šířící invazivní rostlina způsobuje vážné škody původním druhům rostlin a hmyzu ve Spojeném království a ve Francii.

Invazivní cizokrajné druhy často ve svých nových domovech způsobují vysoké hospodářské újmy. Cizokrajný plevel snižuje v Evropě zemědělské výnosy a grafióza jilmů, způsobená zavlečenou houbou, zdevastovala jilmy v lesích střední Evropy. Americká veverka popelavá, zavlečená do Spojeného království, nejen vytlačila původní veverku obecnou, což je dopad, který lze těžko vyjádřit v penězích, ale poškozuje jehličnany a snižuje hodnotu jejich dřeva.

Náklady, co se týče škod a kontroly invazivních cizokrajných druhů ve Spojených státech, se odhadují každoročně na 80 miliard EUR. Počáteční odhady uvádějí náklady v Evropě na více než 10 miliard EUR ročně. A to nejsou zahrnuty náklady na nejvýznamnější lidské patogeny (jako je HIV nebo chřipka) nebo výjimečné vypuknutí chorob zvířat.

Ochranná opatření na omezení (nebo vymýcení) usazených invazivních cizokrajných druhů jsou obtížná, těžkopádná a nákladná.

Evropská komise podporuje projekty na ochranu přírody v členských státech prostřednictvím nařízení EU LIFE. Fondy LIFE se ve stále větší míře využívají na projekty týkající se invazivních cizokrajných druhů a rozpočet se nyní blíží částce 14 milionů EUR na tříleté období.

Cizokrajné druhy lze nalézt ve všech evropských ekosystémech. Globalizace, zejména zvyšující se objem obchodu a cestovního ruchu, vyústily ve velký vzestup počtu a typů cizokrajných druhů, které se dostávají do Evropy.

Mořské a pobřežní oblasti jsou drasticky postiženy v důsledku vzrůstající lodní dopravy a výstavby kanálů mezi oddělenými moři – Suezský kanál je stále velkým zdrojem nových druhů, které se dostávají do Středozemního moře. Voda, sloužící jako zátěž, vypouštěná z lodí, je velkým zdrojem nových organismů. Proto byla uzavřena Mezinárodní úmluva o kontrole a řízení lodní zátěžové vody a usazenin, která má předcházet převozu škodlivých vodních organismů a patogenů tímto způsobem, minimalizovat jej a nakonec jej odstranit.

Nejúčinnější obranou proti invazivním cizokrajným druhům je prevence. Určitého omezení je možné dosáhnout i pohraniční kontrolou, která zabrání průniku nových druhů.

Pozoruhodným příkladem je bolševník velký, Heracleum mantegazzianum, který byl přivezen do Evropy jako okrasná rostlina v 19. století. Tato rostlina je v současné době předmětem snah o místní kontrolu, neboť tento druh se usadil na pastvinách, podél železničních tratí, na okrajích silnic a na březích řek. Bolševník velký vytváří hustý porost a vytlačuje původní rostlinstvo. Je rovněž jedovatý a přímý styk s pokožkou může vyvolat těžký zánět kůže. Dnes je zřejmě nemožné vymýtit v Evropě bolševník velký, i když včasný zásah (do 50. let 20. století) by měl lepší perspektivu.

V souladu s tím Evropská komise v nedávném sdělení o biologické rozmanitosti zdůraznila potřebu mechanismu včasného varování před invazivními cizokrajnými druhy. Jako reakci na to plánuje EEA spolu se sítí svých členských a spolupracujících zemí založit celoevropský informační systém, který bude zjišťovat, odhalovat a posuzovat nové a rozšiřující se invazivní druhy a reagovat na ně.

Cizokrajné druhy přicházejí ve všech podobách a velikostech. Některé jsou zaváděny záměrně a jsou hospodářsky významné, jiné mají malý dopad, ale nemálo z nich způsobilo pohromu. Proto je prvním krokem při tvorbě kontrolních a řídících opatření zjišťování nejofenzivnějších druhů, aby se úsilí soustředilo na ně.

Abychom lépe porozuměli invazivním cizokrajným druhům a jejich dopadu na biologick ou rozmanitost Evropy, EEA s podporou řady odborníků připravila seznam nejinvazivnějších cizokrajných druhů, které ohrožují biologickou rozmanitost v Evropě.

Seznam v současné době obsahuje 163 druhů nebo jejich skupin. Jednotlivé druhy jsou na seznam zařazovány, pokud jsou velmi rozšířené nebo pokud vyvolávají závažné problémy v oblasti biologické rozmanitosti a ekosystémů na svém novém stanovišti.

Jednotlivé druhy na seznamu, z nichž nejběžnější jsou cévnaté rostliny, které tvoří 39 položek, mají vážný dopad na původní biologickou rozmanitost na úrovni genetiky, druhů a ekosystému. Mnoho z nich ovlivňuje i lidské zdraví a hospodářství. Od roku 1950 se průměrně zabydlí každoročně více než jeden druh ze seznamu a neexistuje žádné zřejmé znamení, že by se situace zlepšovala ( obr. 1).

Druhy na seznamu pocházejí z mnoha částí světa, většinou z Asie a Severní Ameriky (obr. 2). Mnoho jiných má ovšem původ v jedné části Evropy, ale byly převezeny jinam po kontinentě.

Obr. 1 / Usazení nejhorších invazivních cizokrajných druhů ohrožujících biologickou rozmanitost po celé Evropě. Zdroj: EEA, 2007

Opatření nezbytná k odvrácení invazivních cizokrajných druhů zahrnují opatření na ochranu a obnovu, která jsou obvykle složitá a nákladná.

Například opatření na kontrolu zabijáckého slimáka jsou těžkopádná a často mají pouze místní a dočasný účinek. Jsou však stále důležitá.

V rámci EU již probíhají pokusy čelit invazivním cizokrajným druhům pomocí opatření na ochranu a obnovu, která jsou financována podle nařízení LIFE.

V letech 1992–2002 bylo přiděleno 40 milionů EUR na projekty zabývající se invazivními druhy a investice se zvyšují. EU financuje rovněž studie těchto druhů v rámci programu pro výzkum a technologický rozvoj.

Problém invazivních cizokrajných druhů však nemizí. Globalizace a změna klimatu (druhy se přesunují z důvodu změny přirozeného prostředí) znamená, že stále více z nás se dostane do kontaktu s těmito druhy. Je tedy potřeba větší veřejné a politické uvědomění, aby byly přiděleny prostředky na kontrolu hlavních cest, kudy přicházejí nové druhy, sledování rizikových oblastí a včasné odhalení, a abychom byli připraveni na okamžité opatření k vymýcení nežádoucích druhů.