Voda, kterou jíme – vysoká cena za zavlažování v zemědělství

Potraviny jsou neoddělitelně spjaty s dobrou duševní i fyzickou pohodu člověka. Kromě významu potravin pro dobré zdraví a kromě potěšení, které nám jídlo poskytuje, hraje zemědělská výroba zásadní úlohu v podpoře životní úrovně jednotlivců i celého hospodářství.

Produkce potravin však také spotřebovává mnoho vody, která je zrovna tak nepostradatelným zdrojem. Z celkové spotřeby vody v Evropě činí podíl zemědělství 24 %, a třebaže se to možná nezdá mnoho v porovnání se 44 %, které představují vodu spotřebovanou na chlazení při produkci energie, důsledky tohoto odběru pro zásoby jsou mnohem závažnější. Zatímco chladící voda se téměř všechna vrací do vodních útvarů, v případě zemědělství činí množství této vody často jen třetinu.

Kromě toho je využívání vody v zemědělství rozloženo nerovnoměrně. V některých jihoevropských oblastech zemědělství spotřebuje více než 80 % celkového odběru vody. A k největšímu množství odběru obvykle dochází v létě, kdy je voda nejméně dostupná, což maximalizuje škodlivé dopady.

Nedávná zpráva agentury EEA nazvaná Vodní zdroje v Evropě — boj s nedostatkem vody a suchem popisuje závažné dopady nadměrného odebírání vody. Nadměrné využívání zdrojů zvyšuje pravděpodobnost závažného nedostatku vody v období sucha. Znamená však i sníženou jakost vody (protože znečišťující látky jsou méně zředěny) a riziko průniku slané vody do podzemních vod v pobřežních oblastech. Závažně narušeny mohou být i říční a jezerní ekosystémy, v nichž při poklesu hladiny vody nebo při úplném vyschnutí dochází k poškození nebo úhynu živočichů a rostlin.

Výsledky jsou viditelné v mnoha oblastech jižní Evropy. Například :

• v turecké oblasti Konya Basin odběr vody pro zavlažování (většinou z nezákonně vyhloubených studní) závažně zmenšil plochu hladiny jezera Tuz, druhého největšího jezera v zemi;
• na řecké planině Argolid spálené a opadané listy prokazují zjevné toxické působení chloridu, k němuž došlo průnikem slané vody; vrty vyschly nebo byly opuštěny v důsledku nadměrné slanosti;
• na Kypru si závažný nedostatek vody v roce 2008 vynutil dovoz vody v cisternách, čímž byla přerušena činnost domácích dodavatelů a došlo ke značnému zvýšení cen.
  

Nesprávné pobídky

Využívání vody v zemědělství se v některých částech Evropy zjevně stává neudržitelné, což naznačuje, že regulační a cenové mechanismy selhaly, protože se jejich prostřednictvím nepodařilo efektivně řídit poptávku.

Zemědělci přecházejí k metodám zavlažování náročným na vodu, protože vysoká produktivita nabízí zisky. Například ve Španělsku 14 % zavlažované zemědělské půdy vytváří více než 60 % celkové hodnoty zemědělských produktů.

Zemědělci budou samozřejmě zavlažovat pouze v případě, že zvýšené výnosy vyváží náklady na instalaci zavlažovacích soustav a odběr velkých objemů vody. V tomto ohledu vytvořily vnitrostátní a evropské politiky nešťastné pobídky. Zemědělci zřídkakdy platí plné náklady na zdroj a náklady spojené s ochranou životního prostředí v rámci velkých veřejně řízených zavlažovacích soustav (zvláště pokud právní předpisy zakazující nebo omezující odběr nejsou efektivně vymáhány). A až do období nedávných reforem dotace Evropské unie často podněcovaly k pěstitelství náročnému na vodu.

V důsledku toho může být výše spotřeby překvapivá. WWF analyzoval zavlažování čtyř druhů plodin ve Španělsku v roce 2004 a zjistil, že téměř 1 miliarda m³ vody byla využita jen na produkci přebytků překračujících kvóty EU. To se rovná spotřebě domácností více než 16 milionů lidí.

Situaci pravděpodobně ještě zhorší změna klimatu. Za prvé, teplejší a sušší léta zvýší tlak na vodní zdroje. Za druhé, Evropská unie a její členské státy se zavázaly, že do roku 2020 by měla biopaliva zajišťovat 10 % paliv v odvětví dopravy. Bude-li rostoucí poptávka po bioenergii uspokojena pomocí současných energetických plodin první generace, pak využívání vody v zemědělství poroste.

Kudy se dát?

Zavlažované zemědělství je pro místní a národní hospodářství v některých částech Evropy naprosto nezbytné. V určitých oblastech by konec zavlažování mohl vést k opouštění půdy a závažným hospodářským potížím. Je tedy třeba zvýšit účinnost využití vody v zemědělství tak, aby byl zajištěn dostatek vody nejen pro zavlažování, ale i pro místní obyvatelstvo, pro zdravé životní prostředí a ostatní hospodářská odvětví.

Klíčový mechanismus pro podněcování spotřeby vody v míře, která vyváží hospodářské, environmentální a sociální cíle společnosti, spočívá ve stanovování cen. Výzkum prokazuje, že pokud ceny odrážejí skutečné náklady, je efektivně kontrolován nezákonný odběr vody a za vodu se platí podle objemu, omezí zemědělci zavlažování nebo přijmou opatření pro účinnější spotřebu vody. Další pobídky pro zavedení postupů, které šetří vodu, mohou zajistit vnitrostátní dotace a dotace Evropské unie.

Jakmile budou pobídky zavedeny, budou si zemědělci moci vybírat z celé řady technologií, postupů a plodin omezujících spotřebu vody. Svou úlohu zde opět musí sehrát vlády, které musí poskytovat informace, poradenství a vzdělávání, aby zemědělci znali dané možnosti a také aby podpořily další výzkum. Zvláštní pozornost by měla být věnována tomu, aby zavedení energetických plodin za účelem splnění cílů v oblasti biopaliv vedlo ke snížení poptávky zemědělství po vodě, namísto aby ji zvyšovalo.

A konečně, po vyčerpání možností snížení poptávky mohou zemědělské podniky využít i příležitosti čerpání alternativních dodávek. Například na Kypru a ve Španělsku se s povzbudivými výsledky používá k zavlažování plodin vyčištěná odpadní voda.