Ne na mém dvorku — Mezinárodní přeprava odpadu a životní prostředí

Odpad všeho druhu je v pohybu. Stále větší množství, zejména odpadního papíru, plastů a kovů, se vozí z rozvinutých zemí do zemí, kde ekologické normy nejsou tak přísné. Obrovské lodě brázdí každodenně volné moře a vozí zboží z rozvíjejících se trhů v Asii na západ. Aby nejely zpátky prázdné, a protože potřebují nějakou zátěž, jsou majitelé lodí jen rádi, že naloží odpad z Evropy, který se pak recykluje doma v Asii.

To neznamená, že náklady odpadu nejsou regulovány. Jak OSN, tak EU mají přísná pravidla na to, co lze kam dopravovat. Na celosvětové úrovni je mezinárodní obchod s nebezpečným odpadem (odpad, který může být nebezpečný pro lidi nebo pro životní prostředí) regulován Basilejskou úmluvou OSN.

Zákaz uvedený v této úmluvě nebyl podepsán dostatečným množstvím zemí, aby byl platný celosvětově. EU má však zavedena omezení která umožňují , aby nebezpečný odpad byl vyvážen pouze do rozvinutých zemí, kde existují nezbytné technologie a jsou platné dostatečné bezpečnostní a ekologické právní předpisy. Rozvinutými zeměmi se pro účely omezení rozumí členské země Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Dlouhodobým cílem EU je, aby každý členský stát likvidoval svůj vlastní odpad doma (zásada blízkosti). Vzhledem k tomu, že se však náklady nebezpečného a problematického odpadu určeného k likvidaci z členských států EU v období 1997 až 2005 téměř zečtyřnásobily, není tento cíl ještě splněn.

Faktory, jimiž se řídí vývoz a dovoz odpadu, jsou různé: dostupnost technologie pro zvláštní zpracování, nedostatek surovin, rozdíly v cenách za likvidaci nebo zpětné využití.

Politika EU, která stanoví cíle pro recyklaci, rovněž vede k vývozu odpadu z členských států, které doma nemohou splnit své cíle. Objemy odpadu na trhu udržují ceny na nízké úrovni pro země, jako je Čína, které potřebují levné suroviny. Pokud však tento odpad není určen k likvidaci v místě určení a neobsahuje nebezpečné materiály, považuje se tento obchod za přijatelný.

Evropa má platné právní předpisy týkající se nebezpečného a problematického odpadu. Právní předpisy však musí být účinné i pokud jde o snížení tlaku na životní prostředí.

Elektroodpad, který je považován za nebezpečný, je důležitým příkladem. V Africe a v Asii je často rozebírán jen s nepatrnou osobní ochranou nebo, či úplně bez ní, nebo bez opatření na kontrolu znečištění. Jeho části se často spalují na otevřeném ohni, aby se získaly kovy, takže často vylétává popílek s těžkými kovy a jinými toxickými látkami, což vede ke zvýšené expozici lidí a ke znečištění potravin, půdy a povrchové vody.

Nemáme jasný obrázek, pokud jde o odpadní elektronické a elektrické materiály dopravované v rámci EU a mimo EU, částečně proto, že pro hlášení o nákladech na odstranění elektroodpadu se používají nejednoznačné kódy. Je obtížné říci, zda se televizor vyváží jako použité zařízení, které je přijatelné, nebo jako odpad k likvidaci, který přijatelný není. Obecně je vývoz odpadních elektronických a elektrických materiálů z EU do zemí mimo OECD zakázán. Vývoz televizorů, které ještě fungují, je však naprosto přijatelný.

Existuje řada dobře zdokumentovaných případů, které tento zákaz porušují. Zdá se, že značná část použitých televizorů, počítačů, monitorů a telefonů vyvážených do zemí mimo OECD je odpadem zakoupeným s úmyslem zpětně využít výše uvedené součástky a prvky.

Nemůže-li EU účinně vymáhat svůj vlastní zákaz vývozu odpadních elektronických a elektrických materiálů do zemí mimo OECD, může to vážně narušit ratifikaci zákazu podle Basilejské úmluvy na celosvětové úrovni.

Navzdory obtížím spojeným s nalezením, ověřením a analyzováním údajů o odpadu provádí EEA společně s Evropským tematickým střediskem pro řízení zdrojů a odpadů analýzu nákladů na příhraniční pohyb odpadu z EU do jiných oblastí.

Použijí-li se statistiky evropského obchodu, je možné stanovit množství, objem a hodnotu vývozu použitých elektronických a elektrických přístrojů z EU do ostatních regionů ( obrázek 1).

V roce 2005 bylo více než 15 000 tun barevných televizorů vyvezeno z EU do afrických zemí. Jen do Nigérie, Ghany a Egypta bylo dovezeno denně přibližně 1 000 televizorů. Průměrná hodnota barevného televizoru vyvezeného do Afriky je velmi nízká: pro Afriku jako celek byla cena za kus 64 EUR a průměrně 28 EUR pro všechny tři výše uvedené země. Pro srovnání, televizory prodávané v Evropě mají průměrnou hodnotu 350 EUR.

Nízká jednotková cena za televizory posílané do Afriky naznačuje, že velká část těchto vývozů jsou ve skutečnosti použité výrobky, z nichž mnohé jsou spíše odpad.

Vzhledem k tomu, že tato čísla se týkají pouze televizorů, předpokládá se, že celkový vývoz použitých počítačů, mobilních telefonů, CD přehrávačů atd. do těchto regionů je o mnoho vyšší. To nasvědčuje tomu, že evropský zákaz obchodování s nebezpečným odpadem se zeměmi mimo OECD je porušován.

Obr. 1 / Vývoz barevných televizorů z EU-25 do Afriky, Asie, na Střední Východ,do USA a do jiných evropských zemí, 2005. Zdroj: EEA.

V letech 1995–2007 ( obrázek 2) vzrostl podstatně i vývoz bezpečného odpadu, jako je papír. plasty a kovy, z EU, většinou do Asie, zejména do Číny.

Objem papírového odpadu vyváženého do Asie vzrostl desetkrát. U plastů vzrostl objem jedenáctkrát a u kovů pětkrát. Náklady odpadu vzrostly i v rámci EU, ale podstatně méně.

V roce 2007 bylo do Asie vyvezeno tolik papírového odpadu, jako z jedné země EU do druhé. Množství kovů vyvážených v rámci EU bylo větší, než množství vyvážené do Asie. Na asijský trh však EU vyvezla více plastů, než v rámci EU.

Obr. 2 / Vývoj vývozu papírového odpadu jako příklad bezpečného odpadu z EU a v rámci EU v letech 1995–2007. Zdroj: EEA.

Již více než deset let je cena surovin velmi vysoká, což postupně zvyšuje hodnotu druhotných surovin získávaných recyklací.

Kovový, papírový a plastový odpad a jiné odpadní materiály z Evropy zásobují rozvíjející se asijskou ekonomiku, což prvotní suroviny nemohou.

Právní předpisy EU (jako např. směrnice o obalech), které požadují, aby členské státy dosáhly určitého stupně recyklace, rovněž nepřímo podporují vývoz odpadních materiálů pro recyklaci.

Požadavky EU na konkrétní míru recyklace vedou ke zvýšenému množství recyklovatelných materiálů na trhu. Například množství papírového odpadu a papírové lepenky z obalů, které se recykluje, vzrostlo z přibližně 24 na 30 milionů tun v letech 1997–2005. Množství recyklovaných plastikových obalů vzrostlo ve stejném období z přibližně 10 na 14 milionů tun. Je to dobré pro životní prostředí?

Používání recyklovaných odpadních materiálů místo prvotních surovin je pro životní prostředí obecně dobré. Například kilogram papíru vyrobený z recyklovaných surovin spotřebuje polovinu energie ve srovnání s výrobou z prvotních surovin. Hliník vyráběný z recyklovaného hliníku může použít jen 5 % energie, která je potřebná ke zpracování prvotní suroviny.

Obecně proto recyklace zásadním způsobem přispívá ke snížení emisí CO₂ spojených s výrobou energie a jiného tlaku na životní prostředí.

Vzhledem k tomu, že však často nevíme, co se stane s odpadem, když opustí evropský přístav, nemůžeme říci, zda konkrétní náklad, a tedy vývoz jako takový, je dobrý nebo špatný pro životní prostředí.

V rámci EU musí být přeshraniční pohyb odpadu na likvidaci i nebezpečného a problematického odpadu na zpětné využití oznámeno vnitrostátním orgánům. Toto vnitrostátní oznamování je velmi podrobné. Evropské komisi se však předává pouze souhrnná verze údajů o vývozu, takže přehled na úrovni EU je nejasný.

Kdyby byly oznamovány podrobnější informace, zejména o typu vyváženého odpadu, přehled by umožňoval lepší posouzení ekologických a ekonomických důsledků vývozu. To by nám mohlo pomoci rozhodnout, zda je vývoz odpadu podněcován lepšími dopravními možnostmi, větší kapacitou nebo účinnou tvorbou cen. Lépe bychom jako iniciátoři vývozu do chudších oblastí porozuměli úloze nižších standardů, chybějících právních předpisů a nedostatečně účinného opatření na jeho omezení. Jasnější přehled legálního vývozu na úrovni EU by poskytl i lepší údaje o nelegálním vývozu.

Vzhledem k tomu, že takové podávání zpráv již funguje na vnitrostátní úrovni – mnoho zemí již vypracovává podrobnější domácí statistiky o dovozu a vývozu odpadu, nezvyšovalo by podrobnější podávání zpráv nijak výrazně zátěž kladenou na členské státy.