Biologická rozmanitost – ekosystémy

V současnosti jsme však svědky soustavného ubývání biologické rozmanitosti, což má závažné důsledky pro přírodu i pro život člověka. Hlavními příčinami jsou změny, které zasahují přírodní stanoviště. Tyto změny jsou vyvolány vysokou mírou intenzity v zemědělství, výstavbě, důlní činnosti, nadměrným využíváním lesů, oceánů, řek, jezer a půdy, příchodem cizích rostlinných a živočišných druhů, znečištěním a stále více také globální změnou klimatu. Biologická rozmanitost je pro udržitelnost světa i našich životů naprosto nezbytná. Její ubývání proto vyvolává velké obavy.

Lidská činnost utváří biologickou rozmanitost v Evropě již od rozšíření zemědělství a chovu zvířat, tedy více než 5 000 let. Zemědělská a průmyslová revoluce posledních 150 let však vedla k dramatickým a rychlejším změnám ve využívání půdy, intenzifikaci zemědělství, urbanizaci a opouštění půdy. V důsledku toho se již nedaří nahrazovat přirozené přírodní procesy pomocí některých lidských činností (tradiční zemědělství, myslivost, atd.), které napomáhají zachovat biologicky rozmanitou krajinu. Vysoká spotřeba na obyvatele a produkce odpadů v Evropě znamená, že dopad naší činnosti na ekosystémy výrazně přesahuje hranice našeho kontinentu. Evropský životní styl je z velké míry závislý na dovozu zdrojů a zboží z celého světa, což často přispívá k neudržitelnému využívání přírodních zdrojů mimo Evropu.

Svět i Evropská unie si vytyčily nové ambiciózní cíle, jejichž snahou je zastavit a zvrátit ubývání biologické rozmanitosti do roku 2020. Pro jejich dosažení bude nutné lepší provádění politik, koordinace napříč různými sektory, lepší přístupy k užívání ekosystémů a širší porozumění tomu, jakou hodnotu má biologická rozmanitost pro člověka. 

Politiky EU v této oblasti

Osoby i subjekty na různých úrovních zapojené do této problematiky uznávají, že cíl zastavit úbytek biologické rozmanitosti nebyl dosud splněn. Avšak stanovením tohoto cíle se nepochybně zvýšilo povědomí veřejnosti o celé problematice. Od roku 2001 se výrazně zlepšily politiky zabývající se řešením úbytku biologické rozmanitosti i výsledky indikátorů umožňujících posoudit dosažený pokrok.

Díky strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 bude možné dále začlenit potřeby v oblasti biologické rozmanitosti do přípravy a provádění sektorových politik. Šest cílů této strategie se zabývá přírodou (cíl 1), ekosystémy a jejich obnovou (cíl 2), udržitelným využíváním přírodních zdrojů, půdy a mořských zdrojů v Evropě prostřednictvím zemědělství, lesnictví a rybolovu (cíle 3 a 4), problémem nepůvodních druhů (cíl 5) a globálními dopady činností v EU (cíl 6). Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 přispívá k naplnění cíle stanoveného v oblasti přírodního bohatství v 7. akčním programu pro životní prostředí do roku 2020 (7. EAP), nazvaném „Spokojený život v mezích naší planety“, který vstoupil v platnost v lednu 2014 a evropská politika v oblasti životního prostředí se jím bude řídit do roku 2020. Oba dokumenty přinášejí dlouhodobou vizi do roku 2050. 

Strategie v oblasti biologické rozmanitosti – vize a hlavní cíl
Vize
Vzhledem k vnitřní hodnotě biologické rozmanitosti, jejímu zásadnímu podílu na dobrých životních podmínkách lidí a hospodářské prosperitě a také proto, aby nedošlo ke katastrofickým změnám způsobeným jejím ubýváním, bude biologická rozmanitost Evropské unie i ekosystémové služby, které poskytuje a jež jsou jejím přírodním bohatstvím, do roku 2050 chráněny, ceněny a vhodným způsobem obnovovány.
Hlavní cíl
Zastavit do roku 2020 úbytek biologické rozmanitosti a zhoršování ekosystémových služeb v EU, v maximálním proveditelném rozsahu je obnovit a současně zvýšit příspěvek EU k odvrácení úbytku biologické rozmanitosti v celosvětovém měřítku.

Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 navazuje na akční plán EU pro biologickou rozmanitost z roku 2006, zohledňuje zkušenosti získané při provádění akčního plánu a stanovuje ambicióznější cíle. Impulsem k jejímu vzniku byla Úmluva OSN o biologické rozmanitosti, s níž je plně v souladu. Tato úmluva je nejdůležitější globální politikou v oblasti biologické rozmanitosti a zaměřuje se na zastavení úbytku biologické rozmanitosti a tím i na zastavení úbytku ekosystémových služeb do roku 2020. 

V říjnu 2010 se v Japonsku sešlo 193 stran Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti, včetně EU a všech jejích členských států. Na tomto 10. zasedání smluvních stran úmluvy byla přijata řada přelomových dohod, včetně tzv. cíle z Aiči, který slouží jednotlivým zemím jako rámec pro zahájení důležitých činností zaměřujících se na zachování, zlepšení a obnovení biologické rozmanitosti, ekosystémů a jejich služeb. 

Evropská unie jako smluvní strana úmluvy musí sladit vlastní politiku v oblasti biologické rozmanitosti s těmito mezinárodními závazky. Stalo se tak prostřednictvím 7. akčního programu pro životní prostředí (EAP) a jeho cílů do roku 2020 a vize do roku 2050. Vize do roku 2030 stanovená v cílech udržitelného rozvoje OSN tento proces utváření politiky dále vylepšuje a potvrzuje, zejména při začleňování těchto cílů do odvětvových politik. 

Při přezkumu Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 provedeného v polovině období, tedy v roce 2015, bylo zjištěno, že celkový úbytek biologické rozmanitosti i ekosystémových služeb se v EU oproti výchozí úrovni biologické rozmanitosti v EU z roku 2010 zhoršily. Potvrdila to i zpráva Evropské agentury pro životní prostředí nazvaná Evropské životní prostředí – stav a výhled 2020. Toto zhoršení je v souladu s globálními trendy a má vážné dopady na možnosti obnovy biologické rozmanitosti a schopnost ekosystémových služeb uspokojit potřeby lidstva v budoucnosti. Přestože mnoho úspěchů dosažených na místní úrovni dokládá, že v praxi přijímaná opatření mají pozitivní výsledky, tyto příklady je potřeba rozšířit tak, aby měly měřitelný dopad na celkový negativní trend. 

Politika ochrany přírody Evropské unie se opírá o dva hlavní právní předpisy: směrnici o ochraně volně žijících ptáků a směrnici o ochraně přírodních stanovišť. Obě uvedené směrnice jsou základem pro soustavu Natura 2000, soustavu chráněných území určenou k ochraně druhů a stanovišť zvláštního evropského zájmu.

Pro vnitrozemské a mořské vody existují dvě příslušné rámcové směrnice: rámcová směrnice o vodě a rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí. Tyto rámcové směrnice stanovily takové cíle, aby biotické a abiotické složky ekosystémů napomohly provádění cílů Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 a 7. akčního programu pro životní prostředí z hlediska biodiverzity, ekosystémů a jejich služeb.

Činnosti agentury EEA

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) aktivně usiluje o to, aby osobám s rozhodovací pravomocí i evropským občanům poskytovala nejaktuálnější dostupné informace o evropské biologické rozmanitosti a ekosystémech. Celková činnost EEA [TP1] se v této oblasti zaměřuje na poskytování podpory a informací při vytváření a provádění politik. Za tímto účelem agentura EEA[TP2]  předkládá data, informace, indikátory a hodnocení, která spojují analýzu druhů a stanovišť s širším hodnocením ekosystémů a jejich služeb. 

Agentura EEA podporuje výše uvedené směrnice o ochraně přírody předkládáním zpráv prostřednictvím platformy Reportnet a datového centra pro biologickou rozmanitost a úzce spolupracuje s Evropskou informační a pozorovací sítí pro životní prostředí Eionet) a Evropským tematickým střediskem pro biologickou rozmanitost. Mezi hlavní činnosti agentury patří: 

• Evropský informační systém pro biologickou rozmanitost (BISE);
• Evropský informační systém o přírodě (EUNIS);
• Natura 2000;
• Optimalizace indikátorů biologické rozmanitosti v Evropě (SEBI2020),
• Projekt inovací znalostí v oblasti účetnictví přírodního bohatství a ekosystémových služeb (KIP INCA);
• Mapování a posuzování ekosystémů a jejich služeb (MAES).

Výhled

Zajištění souladu se směrnicemi o ochraně přírody, Strategií EU v oblasti biologické rozmanitosti a globálními strategiemi v oblasti biologické rozmanitosti je podmíněno dalším rozvojem informačních systémů agentury EEA. Agentura EEA bude dále rozvíjet zejména Evropský informační systém pro biologickou rozmanitost (BISE), což je webový portál, kde se na jediném místě soustředí informace o evropské biologické rozmanitosti (tj. politiky, údaje a hodnocení). 

Agentura EEA bude dále vytvářet a rozvíjet indikátory a hodnocení s použitím spolehlivých a aktuálních metod vhodných pro danou politiku. Zohlední přitom potřeby vyplývající z analýzy účinnosti politiky, zejména pak přezkum strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 provedený v polovině období a hodnocení subglobálních a regionálních ekosystémů, a bude poskytovat podporu platformám vědecko-politického rozhraní na evropské a globální úrovni, např. Mezivládní vědecko-politické platformě pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES).