Article

Úvodník — Hodnota přírody

Změnit jazyk

Tato webová stránka má omezenou funkčnost s jazykem javascript. Ujistěte se, že máte javascript ve svém prohlížeči povolen.

Article Publikováno 07.06.2022 Poslední změna 29.08.2023

4 min read

Úbytek biologické rozmanitosti a přírodních ekosystémů, kterého jsme v současnosti svědky, je stejně katastrofální jako změna klimatu. Ve skutečnosti jsou tyto dvě oblasti úzce provázány, jelikož změna klimatu urychluje úbytek biologické rozmanitosti a zdravé ekosystémy jsou důležitým spojencem v boji proti změně klimatu.

Evropa i nadále ztrácí biologickou rozmanitost alarmujícím tempem a mnoho druhů, stanovišť a ekosystémů v Evropě je ohroženo intenzivním zemědělstvím, rozrůstáním měst, znečištěním, neudržitelným lesnictvím, invazními nepůvodními druhy a změnou klimatu. Nedávná hodnocení Evropské agentury pro životní prostředí ukazují, že většina chráněných druhů a stanovišť nemá v současnosti dobrý stav z hlediska ochrany.

Tyto ztráty se neomezují pouze na Evropu. Úbytek biologické rozmanitosti a degradace ekosystémů jsou celosvětovým jevem. Když tedy pozorujeme tento úbytek a snažíme se ho zpomalit, zastavit a nakonec i zvrátit, stojíme před výzvou, jak pochopit, a dokonce vyčíslit hodnotu přírody. To nám pomůže nejen přijímat správná osobní, obchodní a politická rozhodnutí, ale také lépe pochopit naše místo člověka v přírodě. Jaká je hodnota přírody?

Příroda je pro nás lidské bytosti nesmírně cenná. Koneckonců to byla příroda, kdo poskytl stavební kameny života a prostředí nezbytné k tomu, aby se nejméně před 300 000 lety mohl vyvinout homo sapiens. Přesunuli jsme se do dnešní doby a bez přírody stále nemůžeme žít. Ve skutečnosti jsme možná více než kdy jindy závislí na zdravých a odolných ekosystémech, které zaručují dlouhodobý blahobyt (stále) rostoucímu počtu obyvatel světa.

Naše atmosféra, lesy, řeky, oceány a půda nám i nadále poskytují vzduch, který dýcháme, potraviny, které jíme, vodu, kterou pijeme, a suroviny, které spotřebováváme, stejně jako prostor pro rekreaci a zotavení. To se často označuje jako užitná hodnota přírody.

V této souvislosti jsou vyvíjeny snahy o vyjádření finanční hodnoty tohoto „přírodního kapitálu“, abychom mohli „ekosystémové služby“, které příroda poskytuje, začlenit do našich stávajících ekonomických modelů. Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 uvádí, že více než polovina celosvětového hrubého domácího produktu, tj. přibližně 40 bilionů eur, závisí na přírodě.

Situace je však složitá. Některé ekosystémové služby jsou hmatatelnější a poměrně snadno vyčíslitelné, např. plodiny, rybolov a dřevo, jiné služby už méně. Jak lze přesně zohlednit hodnotu opylování pro zemědělství nebo ochranu před povodněmi prostřednictvím mokřadů? Zásadní je správně pochopit a zohlednit méně viditelné ekosystémové služby.

Hodnota přírody však přesahuje rámec přímých služeb, které nám příroda poskytuje. Příroda má také kulturní hodnotu, protože je základem naší lidské existence a poskytuje podmínky nezbytné pro dobré fyzické a duševní zdraví, jakož i pro emocionální a duchovní pohodu.

Ani to však není konec příběhu. Uznáváme‑li užitnou a kulturní hodnotu přírody, zníme velmi egocentricky a hrozí, že se budeme soustředit výhradně na přínosy pro nás lidské bytosti tady a teď. Příroda má vnitřní hodnotu sama o sobě a člověk se v ní omezuje na roli správce, který má etickou odpovědnost vůči přírodě samotné, naší společnosti a zejména vůči budoucím generacím.

Tento trojí přístup je jedním ze způsobů, jak chápat hodnotu přírody: užitná hodnota, kulturní hodnota a vnitřní hodnota.

Přesto máme sklon považovat přírodu za samozřejmost a pohlížíme na ni jako na „bezplatný“ zdroj, ze kterého si můžeme vzít nejen to, co potřebujeme, ale i to, co chceme. Proto je pochopení a uznání skutečné hodnoty přírody důležitější než kdykoli předtím. Ačkoli se může zdát, že peněžní vyčíslení hodnoty přírody není intuitivní, měření a vyčíslování je jedním ze způsobů, jak ocenit přímé a nepřímé přínosy, které získáváme z přírody. Může nám také pomoci zvolit nejlepší přístupy k řešení degradace, například pochopit, že je mnohem levnější v první řadě přírodu chránit než ji později obnovovat – pokud je obnova vůbec ještě možná.

S tím, jak si stále více uvědomujeme omezenost přírodních zdrojů a rostoucí nároky, které na přírodní svět klademe, musíme hledat způsoby, jak žít v rámci možností naší planety. Technologický pokrok a růst populace, zejména v posledních sto letech, vedou k tomu, že homo sapiens ovládl potravní řetězec a přírodní zdroje. Škody, které jsme na této cestě napáchali, začínají převládat nad výhledy na budoucí blahobyt.

Obnova přírody – a především obnova a nové pojetí našeho vlastního vztahu k ní – jsou hlavními a naléhavými úkoly pro příští desetiletí.

Hans Bruyninckx