Porozumění složitosti změny klimatu a přijímání vhodných opatření

Z vědeckého pohledu se změna klimatu v zásadě týká množství skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého, které jsou vypouštěny do atmosféry a z atmosféry odstraňovány. Hospodářské činnosti již od průmyslové revoluce uvolňují rostoucí množství skleníkových plynů, které výrazně převyšuje množství zachytitelné přirozeným koloběhem uhlíku. To vede ke zvýšení koncentrace uhlíku v atmosféře, což vytváří skleníkový efekt, při kterém dochází k zachování většího podílu sluneční energie dopadajícího na Zemi.

Systémy pozorování Země monitorují koncentrace uhlíku a sledují dlouhodobé trendy. Zjištění jsou jasná: i přes sezónní výkyvy počet částic oxidu uhličitého na milion (ppm) v atmosféře překročil v roce 2016 hranici 400 ppm a dále roste. Věda nám tudíž říká, že ke zmírnění změny klimatu je potřeba výrazně snížit množství vypouštěných skleníkových plynů a zvýšit zachycené množství, je-li to možné.

Bližší pohled na hospodářské činnosti, při kterých dochází k vypouštění skleníkových plynů, je poměrně složitý. Můžeme nicméně určit hlavní činnosti, které odpovídají za největší objem emisí. Spalováním fosilních paliv a změnou využívání půdy (např. kácením lesů kvůli chování dobytka) uvolňujeme uhlík, který byl zachycován a vylučován z koloběhu uhlíku po stovky milionů let. V posledních dvou stoletích nám fosilní paliva, jako jsou uhlí, ropa a zemní plyn, poskytovala energii, kterou jsme potřebovali pro naše domovy i ekonomiku – průmysl, zemědělství, dopravu atd. Naše společnost potřebuje energii, ale mohou tuto potřebu namísto fosilních paliv uspokojit obnovitelné zdroje?

Další úroveň složitosti souvisí s globální povahou změny klimatu. Po uvolnění do atmosféry se oxid uhličitý stává celosvětovým problémem, a to bez ohledu na to, ve které zemi a v jakém odvětví k jeho vypuštění došlo. Pokud jde o snižování emisí, spoléháme se však téměř výhradně na politické řídicí struktury. Globální úsilí spočívá v závazcích jednotlivých zemí omezit a snížit vlastní emise. K tomu potřebují znát zdroj svých emisí.

V Evropě je pečlivě sledováno množství skleníkových plynů vypouštěných každý rok jednotlivými hlavními odvětvími ekonomiky a dílčími činnostmi. Na základě údajů předkládaných členskými státy EU analyzuje Evropská agentura pro životní prostředí trendy a prognózy ve snaze vyhodnotit pokrok při naplňování cílů stanovených pro EU jako celek a pro jednotlivé členské státy. Naše posouzení dopadu změny klimatu a zranitelnosti rovněž ukazují, jak jsou různé regiony po celé Evropě již dotčeny změnou klimatu a co mohou očekávat v budoucnosti na základě různých emisních scénářů.

S cílem podpořit opatření přijímaná ve snaze zmírnit změnu klimatu se členské státy dohodly na řadě politik v oblasti klimatu a energetiky a stanovily si jasné cíle pro roky 2020 a 2030. Naše hodnocení ukazují, že Evropská unie je na dobré cestě k dosažení cílů pro rok 2020, ale splnění ambicióznějších cílů pro rok 2030 vyžaduje větší úsilí. Země, regiony, města a další aktéři rovněž sdílejí informace o tom, jak se přizpůsobit měnícímu se klimatu.

Kvalitní informace o změně klimatu jsou zásadní. Nicméně k tomu, abychom mohli formulovat a provádět účinná opatření, potřebujeme tyto informace pochopit v kontextu a systematicky. Může například odvětví dopravy, které bylo v roce 2016 odpovědné za více než 20 % emisí skleníkových plynů v EU, omezit svoji závislost na benzinu a naftě a přejít na čistou elektřinu? Může Evropa zajistit výrobu této dodatečné energie, aniž by došlo ke zvýšení tlaku na životní prostředí? Jak může urbanistické plánování vyřešit potřeby v oblasti energie a mobility a omezit škody způsobené katastrofami spojenými s klimatem a zároveň zlepšit kvalitu městského ovzduší?

Tyto otázky vyžadují systémové znalosti souvislostí mezi společenskými, environmentálními a ekonomickými trendy. Budoucí politická opatření mohou rovněž vyžadovat, abychom si uvědomili specifické potřeby regionů a měst. Jak mohou například města zvýšit energetickou účinnost svých stávajících budov, z nichž některé byly postaveny na konci 19. století?

Naším cílem v Evropské agentuře pro životní prostředí je poskytnout relevantní a dostupné poznatky a pomáhat tak tvůrcům politik a veřejnosti jednat na základě včasných, relevantních a spolehlivých informací. To znamená, že naše znalosti je potřeba rozšiřovat, prohlubovat a neustále rozvíjet, abychom dokázali objasnit systémovou a komplexní povahu problémů, kterým čelíme. V případě změny klimatu pracujeme na budoucí znalostní platformě, která podporuje energetické a klimatické cíle EU pro rok 2030 tím, že lépe propojí stávající poznatky týkající se nejen klimatu a energetiky, ale i dalších relevantních oblastí, jako je zemědělství, doprava a kvalita ovzduší.

V konečném důsledku bude úspěch záviset jak na informovaných politických rozhodnutích, tak i na celosvětové vůli ukončit naši závislost na fosilních palivech. Pařížská dohoda byla milníkem v posilování globálního závazku řešit změnu klimatu, neboť svedla dohromady vlády, podniky i občanskou společnost. Nyní jen zbývá, aby všechny země, které ji podepsaly, dohodu také naplňovaly. V této souvislosti by úsilí o její dodržování měla podpořit nadcházející konference o klimatu (COP24) v polských Katovicích, na které by měl být přijat soubor pravidel.

Hans Bruyninckx

Výkonný ředitel agentury EEA

Úvodník zveřejněný ve vydání informačního zpravodaje Evropské agentury pro životní prostředí ze září 2018 – EEA Newsletter 03/2018