Krajina a půda v Evropě – neustále se rozpínající beton měst?

V roce 2018 dokončil Evropský program monitorování Země Copernicus další kolo celoevropského mapování, jež poskytlo základní údaje pro podrobnou analýzu krajinného pokryvu a částečně i využívání půdy v členských zemích EEA a v zemích, které s EEA spolupracují, kterou provedla agentura EEA. Podle těchto výsledků monitorování Corine (Koordinace informací o životním prostředí), zůstává krajinný pokryv v Evropě od roku 2000 relativně stabilní. Orná půda a trvalé kultury pokrývají 25 %, pastviny 17 % a  lesy 34 % území. Při bližším zkoumání nedávných změn krajinného pokryvu se však objevují dva pozoruhodné trendy.

Zaprvé pokračuje rozpínání měst a betonové infrastruktury. Ačkoliv umělé povrchy pokrývají méně než 5 % širšího území EEA, přesto byla mezi lety 2000 a 2018 zasatavěna (zakryta betonem nebo asfaltem) rozsáhlá oblast, která je o něco menší než Slovinsko. Dobrou zprávou je, že tempo růstu oblastí s umělými povrchy se zpomalilo, z 1 086 km² ročně v letech 2000­–2006 na 711 km² ročně v letech 2012–2018.

Za druhé byly největší ztráty zaznamenány u zemědělské půdy, zejména v důsledku rozpínání měst a ukončení zemědělské činnosti, zatímco celková zalesněná plocha zůstala stabilní. Úbytek plochy orné půdy, pastvin a přírodních travních porostů se podobá velikosti nárůstu plochy umělých povrchů. A protože většina evropských měst byla postavena na úrodné půdě a byla jí obklopena, umělý povrch často zabírá úrodnou zemědělskou půdu. Naštěstí se zdá, že ubývání zemědělské půdy se výrazně zpomalilo a v období 2012–2018 se téměř zastavilo.

Města a počet jejich obyvatel stále rostou

V dnešní době žijí v městských oblastech téměř tři čtvrtiny Evropanů. Očekává se, že do roku 2050 bude evropská městská populace nadále růst až o dalších 30 milionů lidí. Aby bylo možné poskytnout domov rostoucímu počtu obyvatel Evropy , bude nutné vybudovat další bydlení a infrastrukturu (např. silnice, školy, kanalizace, čistírny odpadních vod a zařízení na nakládání s odpady).

Za rozpínáním měst a s ním spojeným záborem a znehodnocováním půdy však nestojí jen růst počtu obyvatel. Svou roli hrají také rostoucí příjmy, protože ty se často projevují ve stavbě větších domů, většího počtu rekreačních obydlí a letovisek podél pobřeží a nárůstu počtu obchodních a průmyslových zařízení k uspokojení zvyšující se poptávky spotřebitelů. Rozšiřování městských oblastí a infrastruktury, která je propojuje, jde v mnoha ohledech ruku v ruce s rostoucím počtem sociálně-ekonomických výhod, ze kterých mělo v posledních desetiletích prospěch mnoho Evropanů. Některé z těchto změn životního stylu však mají dlouhodobé negativní dopady nejen na venkov a přírodu, ale také na krajinu ve městech.

Čím dál více fragmentovaná krajina

I přes zpomalení mezi lety 2012 a 2015 se fragmentace krajiny ve 39 zemích EEA stále zvyšuje, což má dopad zejména na venkovské a řídce osídlené oblasti.

Silnice a železnice spojují lidi a městské a venkovské oblasti. Často však představují skutečné překážky pro rovnoměrný výskyt volně žijících živočichů a rostlin. S tím, jak se městské oblasti a jejich podpůrná infrastruktura rozšiřují po celé krajině, rozdělují stanoviště na menší díly. Druhy žijící v těchto neustále se zmenšujících oblastech mohou být nuceny žít s menším množstvím zdrojů a omezenějším genofondem. Když velikost populace zvířat klesne pod určitou kritickou úroveň, druh může v dané oblasti vyhynout. Proto se mnoho druhů vyskytuje pouze ve venkovských nebo chráněných oblastech. Mnoho volně žijících zvířat je také zraněno nebo zabito, když se snaží překonat překážky, jako jsou dálnice.

Fragmentaci krajiny řeší řada politik EU, včetně zastřešující strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 zaměřené na zastavení poklesu biologické rozmanitosti. V praxi tuto strategii podporují konkrétní opatření, jako je vytvoření zelené infrastruktury – strategicky plánované sítě přírodních a polopřírodních oblastí s cílem pomoci druhům pohybovat se a šířit se po krajině. V této souvislosti mnoho evropských zemí buduje migrační objekty, což jsou tunely nebo mosty umožňující druhům pohybovat se přes dálnice, železnice,  vodní toky či plavební kanály. V závislosti na umístění migračních objektů a výskytu druhů v dané oblasti mohou mít tyto objekty na místní úrovni skutečně významný dopad. Živé ploty a aleje v otevřené krajině rovněž podporují propojení mezi stanovišti a zároveň snižují další hrozby, jako je eroze půdy způsobená větrem.

K fragmentaci krajiny dochází i v chráněných oblastech. Ve srovnání s nechráněnými oblastmi se však zdá, že nárůst fragmentace je v chráněných oblastech, které jsou součástí evropské sítě Natura 2000, výrazně nižší, což naznačuje, že dobře prováděná opatření na ochranu přírody mají pozitivní dopady.

Když dochází k opouštění zemědělské půdy

Podobně jako mnoho jiných otázek politiky životního prostředí představuje fragmentace krajiny dilema. Na jedné straně rozšiřování dopravních sítí fragmentuje krajinu a přináší s sebou další tlak na ekosystémy, včetně znečištění. Na druhé straně dopravní sítě přinášejí hospodářské příležitosti (např. pracovní místa v cestovním ruchu, průmyslu nebo biohospodářství) obyvatelům venkovských oblastí, kteří jsou často silně závislí na zemědělství a jež postihuje opouštění zemědělské půdy.

Pro některé skupiny obyvatel venkovských oblastí je opouštění půdy velmi důležitou otázkou, zejména v odlehlých regionech, kde se místní hospodářství silně spoléhá na zemědělskou činnost často malých zemědělských podniků s nízkou zemědělskou produktivitou. U takových skupin obyvatel se mladší generace rovněž často stěhuje do měst a drobné zemědělství jen obtížně ekonomicky konkuruje strukturovanějšímu a intenzivnějšímu zemědělskému trhu. Očekává se, že v příštích 20 až 30 letech budou v některých částech Evropy opuštěny rozsáhlé oblasti zemědělské půdy.

Pokud se na opuštěné zemědělské půdě nebudou pěstovat plodiny, poroste na nich vegetace, včetně lesů, a celou ji zaplní. Nicméně po staletích extenzivního obhospodařování půdy, jehož součástí je pastva ovcí nebo koz, přirozená obnova vegetace často vede k ekosystémům s menším počtem druhů. S cílem ochránit stanoviště a druhy v EU je proto často lepší podporovat zemědělce v extenzivním zemědělství s vysokou přírodní hodnotou. Tyto trendy mohou být zvráceny novými podněty, jako je diverzifikace zdrojů příjmu (např. cestovní ruch) nebo vyšší ceny velmi kvalitních potravin.

Intenzivní využívání krajiny ovlivňuje půdu a její funkce

Urbanizace, rostoucí počet obyvatel a rostoucí ekonomika na jedné straně a opouštění půdy na straně druhé vedly k tomu, že v Evropě nyní více lidí obývá a využívá menší území. Zatímco některé oblasti čelí úbytku obyvatelstva a poklesu zemědělských a hospodářských činností, jiné oblasti, a to městské i zemědělské, jsou využívány stále intenzivněji.

Půda představuje téměř neviditelnou interakci mezi obrovskou rozmanitostí půdních organismů, organickou hmotou z rostlin a kořenů a materiálem ze zvětralých hornin a sedimentů. Tuto citlivou biominerální vrstvu na zemské kůře lze považovat za ekosystém v pravém slova smyslu. Intenzivní využívání půdy může různými způsoby významně ovlivnit půdu a její funkce. Patří sem zakrývání půdy, eroze, zhutňování a kontaminace.

Když je půda zastavěná, tedy zakrytá budovami, asfaltem nebo betonem, ztrácí mimo jiné schopnost absorbovat a zadržovat vodu nebo produkovat potraviny. Používání těžkých strojů může změnit strukturu půdy a zhutnit ji, což snižuje podíl vzduchu a vody v půdní vrstvě, kde kořeny rostlin přijímají vodu a živiny a kde půdní živočichové a mikroorganismy rozkládají organický materiál. Zakrytá nebo silně zhutněná půda absorbuje menší množství dešťové vody, což následně zvyšuje povrchový odtok, erozi půdy a riziko záplav.

Vyšší produktivita často závisí na používání minerálních hnojiv a přípravků na ochranu rostlin a na určitých zemědělských postupech, které mohou vést k erozi a kontaminaci půdy. Například monokulturní pěstování kukuřice často vede ke zvýšené erozi. Eroze ornice snižuje výnosy, což může ovlivnit příjmy zemědělců. Eroze může také ovlivnit biologickou rozmanitost, protože ornice se vyznačuje nejvyšší rozmanitostí a hustotou půdních organismů. Podle některých odhadů je v EU současná průměrná míra vodní eroze půdy 1,6krát vyšší než průměrná míra tvorby půdy. Mezi hlavní faktory přispívající k erozi půdy patří také vítr a nevhodné hospodaření.

Podobně nadměrné používání minerálních hnojiv může kontaminovat půdu kadmiem (viz Rozhovor – Kontaminace půdy: znepokojující dědictví industrializace) a ovlivnit fungování ekosystémů půdy (viz Rozhovor – Půda: živoucí poklad pod nohama). Prostřednictvím eroze půdy nebo záplav mohou znečišťující látky proniknout do vodních toků, prosakovat do podzemních vod a šířit se dále. V důsledku postupů nakládání s odpady, například skládkování nebo šíření odpadní vody na zemi, se mohou do půdy dostávat znečišťující látky, včetně mikroplastů. V Evropě je znečištění z průmyslu regulováno právními předpisy EU a v důsledku toho dochází k jeho výraznému poklesu. Průmyslová zařízení přesto uvolňují část znečišťujících látek do půdy. Pro 30 000 zařízení a 91 látek jsou zveřejňovány veškeré informace o tom, jaké znečišťující látky a v jakém množství jsou vypouštěny prostřednictvím internetového portálu (Evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek), který spravuje agentura EEA a Evropská komise. Kromě známých a regulovaných látek, které kontaminují půdu v Evropě v posledních letech narůstají obavy týkající se nových znečišťujících látek, jako jsou perzistentní organické polutanty používané v přípravcích na ochranu rostlin. V závislosti na jejich potenciálních dopadech je velmi pravděpodobné, že budou zapotřebí nová opatření k ochraně životního prostředí a lidského zdraví.

Kontaminace nemusí vždy souviset s místními zdroji znečištění. Vítr a déšť mohou přenášet látky znečišťující ovzduší i do těch nejméně dostupných částí světa. Jakmile vstoupí do půdy, mohou se znečišťující látky v průběhu času hromadit a ovlivňovat tyto ekosystémy, podobně jako je tomu u jezer a oceánů.

Zachovávat a propojovat přírodní oblasti, opětovně využívat městské zastavěné oblasti

U tak omezených a vzácných zdrojů, jakými jsou krajina a půda, je jedinou schůdnou možností zabránit jejich degradaci a využívat je udržitelně..

Mezi cíle EU patří „nulový zábor půdy v čistém vyjádření do roku 2050“ v souladu s globálními cíli udržitelného rozvoje. Jedním ze zřejmých způsobů, jak omezit městskou expanzi, je lepší využívání stávajícího městského prostoru. V dnešní době představuje opětovné využití půdy a zhušťování (např. využití starého průmyslového areálu pro infrastrukturu nebo městskou expanzi) pouhý zlomek z nového rozvoje, který činí 13 % (viz indikátor EEA a prohlížeč opětovného využití půdy), přičemž problémem zůstává zábor půdy (viz prohlížeč údajů o záboru půdy). Evropští odborníci na územní plánování, a zejména na městské plánování, budou muset hrát zásadní úlohu při omezování rozpínání měst tím, že navrhnou kompaktní, avšak zelená města, v nichž budou klíčové prvky městské vybavenosti v docházkové vzdálenosti, nebo které budou mít systémy mobility určené ke zkrácení cestovních vzdáleností a času nebo rozsáhlou síť zelené infrastruktury, která propojuje všechny přírodní oblasti na celém kontinentu.

K tomu, aby se tyto plány uskutečnily, je třeba zapojit širokou škálu zúčastněných stran a je třeba se zabývat klíčovými otázkami správy (viz Správa – Společný postup pro udržitelné hospodaření s půdou).