Zajištění čisté vody pro lidi a přírodu

V průběhu dějin se lidé usazovali v blízkosti řek, jezer a na pobřeží moří. Řeky a potoky přinášely čistou vodu a odnášely odpad. S tím, jak se rozrůstala lidská sídla, rostlo i využívání čisté vody a vypouštění znečištěné vody. Od 18. století se do evropských vodních útvarů také začaly dostávat znečišťující látky z průmyslu.

Díky kanalizačním systémům, čistírnám odpadních vod a regulaci znečišťujících látek z průmyslu a zemědělství urazila Evropa, pokud jde o snižování emisí do vodních útvarů, velký kus cesty. Znečištění vody je však i nadále problémem, neboť nadměrné využívání, fyzické změny a změna klimatu mají i nadále vliv na kvalitu a dostupnost vody.

Smíšený vývoj – stav evropských vodních útvarů

Přibližně 88 % používané sladké vody v Evropě pochází z řek a podzemních vod. Zbytek je z vodních nádrží (přibližně 10 %) a jezer (méně než 2 %). Stejně jako jakýkoli jiný životně důležitý zdroj nebo živý organismus i voda může být vystavena zátěži. K tomu může dojít v případě, že poptávka po vodě převýšuje její nabídku nebo že v důsledku znečištění klesá její kvalita.

Čištění odpadních vod a snižování úniku dusíku a fosforu ze zemědělství vedlo k výraznému zlepšení kvality vody. Podle nejnovějších dat EEA je však v dobrém nebo velmi dobrém ekologickém stavu pouze 44 % povrchových vod v Evropě, částečně kvůli znečištění. Stav podzemních vod v Evropě je o něco lepší. V „dobrém chemickém stavu“ je přibližně 75 % evropských podzemních vod.

Mořské prostředí v ohrožení

Současná situace evropských moří – od Baltského po Středozemní moře – není podle hodnocení EEA Marine messages II (Informace o stavu moří II) obecně dobrá. Navzdory určitému pozitivnímu vývoji, jehož bylo dosaženo prostřednictvím regionální spolupráce, by řada zátěží způsobovaných v minulosti i současnosti lidskými činnostmi mohla zapříčinit nevratné škody na mořských ekosystémech.

Ze zprávy EEA o znečišťujících látkách v evropských mořích navíc vyplynulo, že všechny čtyři regionální moře v Evropě čelí rozsáhlému problému se znečištěním, které se pohybuje od 96 % hodnocené oblasti v Baltském moři a 91 % v Černém moři po 87 % ve Středozemním moři a 75 % v severovýchodním Atlantiku. Problém znečištění je způsoben zejména syntetickými chemickými látkami a těžkými kovy, které pocházející z lidských činností na pevnině i na moři.

Podobně ze zprávy EEA o obohacování živinami a eutrofizaci v evropských mořích vyplynulo, že dalším rozsáhlým problémem, zejména v Baltském a Černém moři, je eutrofizace v důsledku úniku živin, zejména ze zemědělství.

Pobřežní a námořní činnosti, jako je rybolov, lodní doprava, cestovní ruch, akvakultura a těžba ropy a zemního plynu, způsobují četné tlaky na mořské prostředí, včetně znečištění. Odpad v moři se vyskytuje ve všech mořských ekosystémech, přičemž na pobřeží, na mořském dnu a v povrchových vodách se hromadí plasty, kovy, lepenka a další odpad. Lodě a činnosti na moři rovněž způsobují podmořský hluk, který může mít na život v mořích negativní vliv.

Boj proti znečišťování vod — odpadní vody a difúzní znečištění

Intenzivní zemědělství

Intenzivní zemědělství využívá hnojiva ke zvýšení výnosů zemědělských plodin. Tato hnojiva často fungují na principu, že dodávají do půdy dusík, fosfor a jiné chemické látky. Dusík je chemický prvek, který se hojně vyskytuje v přírodě a je nezbytný pro růst rostlin.

Avšak ne všechen dusík určený plodinám rostliny skutečně přijmou. Množství použitého hnojiva může být vyšší, než rostlina dokáže absorbovat. Hnojivo také nesmí být použito během vegetačního období rostliny. Přebytečný dusík se dostává do vodních útvarů, kde v procesu známém jako eutrofizace podporuje růst některých vodních rostlin a řas. Tento zvýšený růst snižuje množství kyslíku ve vodě a činí jej neobyvatelným pro jiné živočišné a rostlinné druhy.

Pesticidy používané v zemědělství mají za cíl chránit plodiny před invazivními škůdci a zajistit růst plodin. Tyto účinky však mohou nastat nad rámec zamýšleného cíle, poškodit jiné druhy a snížit biologickou rozmanitost. Uvedené chemické látky často končí ve vodních útvarech.

Plasty ve vodě — na velikosti záleží

Plasty se staly nedílnou součástí téměř všech aspektů našeho života a problematika plastů dostávajících se do vodních cest, jezer a moří je velmi závažná a dobře zdokumentovaná.

Odstraňování viditelného plastového odpadu z řek, pláží a dokonce i z moře je nejspíš stále možné. V důsledku expozice slunečnímu záření se však postupně plastový odpad rozpadá na stále menší části, známé jako mikroplasty a nanoplasty. Čistírny odpadních vod mohou většinu těchto malých částic filtrovat, zbývající kaly se však často dostávají na půdu, přičemž plastové částice se při dešťových srážkách mohou vyplavit do vodních útvarů. Tyto nejmenší částice jsou okem stěží patrné a jejich dopadu na přírodu a naše zdraví stále rozumíme jen velmi málo.

Mnoho plastů je rovněž vysoce adsorpční a váže tak na sebe další znečišťující látky. Jak je uvedeno ve zprávě EEA o stavu evropských moří, koncentrace znečišťujících látek v kouscích mikroplastů mohou být tisíckrát vyšší než v okolní mořské vodě. V důsledku toho je život v mořích vystavován škodlivým chemickým látkám, které mohou následně skončit na našich talířích.

Směrem k nulovému znečištění vody