Odpad a surovinové zdroje

V zemích EU-15 se ročně na osobu spotřebuje asi 15–16 tun surovin a toto množství se za poslední dvě desetiletí příliš nezměnilo. Spotřeba se však výrazně liší v jednotlivých zemích – sahá od přibližně 12 tun na obyvatele v Itálii po 38 tun na obyvatele ve Finsku. Největší podíl na ní mají stavební materiály, po nichž následují fosilní paliva a biomasa. Účinnost využití zdrojů je několikanásobně vyšší v zemích EU-15 než v nových členských státech EU či zemích jihovýchodní Evropy. Projekce do roku 2020 ukazují, že spotřeba zdrojů v EU bude nadále růst.

Využívání zdrojů roste i v jiných částech světa, a to zčásti kvůli zvýšené spotřebě zboží a služeb v Evropě, která často závisí na zdrojích získaných v jiných světových regionech.

Evropa svou vysokou spotřebou zdrojů vyvíjí tlak na životní prostředí jak na svém území, tak v ostatních částech světa. Tento tlak má podobu vyčerpávání neobnovitelných zdrojů, intenzivního využívání obnovitelných zdrojů, dopravy, vysokých emisí z důlní činnosti do vody, ovzduší a půdy i výroby, spotřeby a produkce odpadu. Všeobecně se přijímá, že pokračující růst využívání zdrojů narazí na fyzická omezení. Největší podíl využívání zdrojů i environmentálních tlaků připadá na bydlení, potraviny a mobilitu.

V závislosti na tom, jak je řízena, může mít likvidace odpadů potenciálně řadu dopadů na zdraví a životní prostředí, včetně emisí do ovzduší i povrchových a podzemních vod. Odpad rovněž představuje ztrátu přírodních zdrojů (například pokud jde o kovy či jiné recyklovatelné suroviny, které obsahuje, či potenciál odpadu jako zdroje energie). Řádným nakládáním s odpady je proto možné chránit veřejné zdraví i kvalitu životního prostředí a současně podporovat zachování přírodních zdrojů.

Největší odpadové toky v Evropě vycházejí vedle výrobních činností z výstavby a demolic. Nejvíce komunálního odpadu se v EU stále odváží na skládky (45 %), ale stále větší část se recykluje či kompostuje (37 %) nebo spaluje s využitím energie (18 %).