Změna klimatu

Změna klimatu je největším selháním trhu s nejrozsáhlejšími důsledky v celé historii.

Sir Nicholas Stern, vedoucí Hospodářského útvaru vlády Spojeného království (UK Government Economic Service)
a bývalý hlavní ekonom Světové banky, 2006

Za posledních 150 let se průměrná teplota zvýšila téměř o 0,8 ºC celosvětově a přibližně o 1 ºC v Evropě. Jedenáct z posledních dvanácti let (1995–2006) patří ke 12 nejteplejším rokům od začátku přístrojového měření globální teploty zemského povrchu (od roku 1850). IPCC předpokládá, že bez celosvětových opatření ke snížení emisí mohou globální teploty do roku 2100 dále stoupnout o 1,8 až 4,0 ºC. To by znamenalo zvýšení teploty ve srovnání s předindustriálním obdobím o více než 2 ºC a za touto hranicí se podstatně zvyšuje pravděpodobnost nevratných a potenciálně katastrofických změn. (Další informace)

Dopady změny klimatu jsou pozorovány již nyní a podle projekcí se stanou ještě výraznějšími. Očekává se zvýšení četnosti a intenzity extrémních povětrnostních jevů, jako jsou vlny veder, sucha a povodně. Pokud jde o Evropu, k největšímu nárůstu teploty dochází v jižní Evropě a v Arktidě. Srážky se snižují v jižní Evropě a naopak zvyšují na severu a severozápadě. To vede k dopadům na přírodní ekosystémy, lidské zdraví a vodní zdroje. Hospodářská odvětví, jako je lesnictví, zemědělství, cestovní ruch a stavebnictví, budou vystavena převážně záporným důsledkům. Na zemědělství v severní Evropě může omezené zvýšení teploty působit příznivě.

Má-li se změna klimatu zastavit, musejí se významně snížit celosvětové emise skleníkových plynů a za tímto účelem již existují některé politiky.

Hlavními zdroji antropogenních skleníkových plynů jsou:

• spalování fosilních paliv při výrobě elektřiny, v dopravě, v průmyslu a v domácnostech,
• zemědělství a změny využití půdy, jako je odlesňování,
• ukládání odpadu na skládkách a
• používání průmyslových fluorovaných plynů.

Určitá změna klimatu je nevyhnutelná i v případě, že politiky a snahy o snížení emisí budou účinné. Z toho důvodu musíme také připravovat strategie a opatření pro přizpůsobení se dopadům změny klimatu v Evropě a zvláště za jejími hranicemi, protože k nejzranitelnějším patří nejméně rozvinuté země, které mají nejmenší finanční a technickou kapacitu pro adaptaci.