Žijeme v „zelené ekonomice“?

Evropa, navzdory pokroku v některých oblastech, se musí více snažit, aby vytvořila „zelenou ekonomiku“, která je nutná k tomu, aby se život na kontinentu stal udržitelným.

Zelená ekonomika je stanovena jedním ze dvou hlavních témat na konferenci Spojených národů Udržitelný vývoj, která se bude konat letos v červnu v Rio de Janeiro. Jednoduše řečeno, zelená ekonmika je taková, kdy environmentální, ekonomické a sociální politiky a inovace umožní společnosti využívat efektivněji zdroje a současně zachovat přírodní systémy.

„Zaměření na zelenou ekonomiku v Riu odráží fakt, že tento problém je klíčovou prioritou pro životní prostředí. Je obzvlášť důležitý, neboť může poskytnout cestu k hospodářskému růstu a vytváření pracovních míst v reakci na aktuální závažné hospodářské krize, kterým Evropa čelí“ sdělila výkonná ředitelka EEA Jacqueline McGladeová.

Indikátorová zpráva o životním prostředí 2012 ukazuje pomocí stanovených ukazatelů pokrok směrem k vyššímu využívání zdrojů, avšak také riziko překročení limitů životního prostředí. Některé indikátory ukazují povzbudivé trendy, avšak jiné ukazují na problémy, které vyžadují okamžitou pomoc.

Zpráva zdůrazňuje, že zvyšování efektivnosti využívání zdrojů je stále nezbytné, ale samo o sobě nemusí být dostatečné pro zajištění stabilního a udržitelného přírodního životního prostředí. V některých případech může být dokonce snížení odolnosti ekosystému nevratné. Například ztráta biologické rozmanitosti vede k vymírání druhů anebo překročení bodu zvratu klimatického systému.

Na základě těchto zjištění se zpráva zabývá také opodstatněností navrhovaných politických úkolů a cílů, které se vyloženě týkají efektivnosti využívání přírodních zdrojů, odolnosti ekosystému a lidského blahobytu a podporuje přechod na zelenou ekonomiku.

Zpráva používá zavedené indikátory životního prostředí, které hodnotí vývoj směrem k zelené ekonomice na základě šesti témat životního prostředí:

• Emise dusíku a ohrožení biodiverzity: dosáhlo se snížení emisí způsobujících acidifikaci a eutrofizaci, nicméně emise dusíku z odpadních vod a ze zemědělství jsou stále vysoké a nadále ohrožují ekosystémy a přírodní stanoviště.
• Emise uhlíku a klimatická změna: emise skleníkových plynů se v Evropě podařilo snížit, avšak na globální úrovni stále rostou. Vzrůstající teplota pak ohrožuje odolnost ekosystémů.
• Znečištění ovzduší a kvalita ekosystémů: emise znečišťujících látek do ovzduší se v mnoha částech Evropy snížily, avšak špatná kvalita ovzduší je, zvláště ve městech, stále vážným problémem z hlediska zdraví obyvatel.
• Životní prostředí moře: nadměrné lovení ryb, lodní doprava a další aktivity na moři jsou tlakem na mořské prostředí. Důsledkem je pak poškozování mořských ekosystémů, které jsou často jen málo odolné.
• Tlak na vodní zdroje: řízení spotřeby a poptávky po vodě pomohlo snížit spotřebu vody ve všech sektorech, avšak vysoká úroveň vodního stresu ohrožuje ekosystémy evropských vodních útvarů. Tento problém je umocněn ještě změnou klimatu a neefektivním využíváním vody v některých oblastech.
• Využívání materiálových zdrojů: dochází k otevírání nůžek mezi ekonomickým rozvojem a využíváním materiálových zdrojů. Celková spotřeba a produkce není udržitelná.

Více zde.